Legislativa jmen jako příklad české byrokracie

Za uplynulých 9 měsíců jsme shromáždili množství podnětů od občanů, kterým zákon komplikuje život a nedovoluje jim nebo jejich dětem jmenovat se podle jejich přání. Rovněž jsme nechali zpracovat studii Parlamentnímu institutu, která porovnává, jak jsou nejčastější záležitosti se jmény řešeny v několika dalších evropských státech. Vybrali jsme státy Česku geograficky či jazykově blízké a světově významné, konkrétně Slovensko, Rakousko, Německo, Polsko, Portugalsko, Španělsko, Francii, Ukrajinu, Švédsko, Slovinsko a Spojené Království. V porovnání těchto států vychází, že Česko je v této oblasti jednou z úplně nejrestriktnějších zemí.

Příznačný pro českou legislativu je také fakt, že samotný zákon je poměrně nepřehledný - pro laika je téměř nemožné zjistit, jaké možnosti v oblasti jmen a příjmení má. Celá problematika příjmení je pak poměrně nelogicky rozházena mezi Zákon o matrikách a Občanský zákoník.

Výběr křestního jména

Zákon o matrikách o výběru křestního jména hovoří takto:

§ 62

(1) Do matriční knihy lze zapsat jakékoliv existující jméno, a to v správné pravopisné podobě. Nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec, mají-li sourozenci společné rodiče. Vzniknou-li pochybnosti o existenci jména nebo jeho správné podobě, je občan povinen předložit doklad vydaný znalcem.

V praxi však matriční úřady uznávají pouze jména uvedená v publikaci Knappová, Miloslava. Jak se bude vaše dítě jmenovat? Praha: Academia, 2017. Tím činí potíže zejména rodičům, které se rozhodnou pro méně obvyklé jméno a musí tak zajistit pro toto jméno znalecký posudek. Do nedávné doby měla monopol na tyto posudky pouze dr. Knappová. Dnes už lze žádat i dr. Janu Valdrovou a Ústav pro jazyk český.

Ze zkoumaných 11 států mají podobné seznamy povolených jmen pouze 3 - Rakousko, Portugalsko a Slovensko, jinde zpravidla stačí, aby jméno nebylo nějakým způsobem nevhodné: směšné nebo vulgární. Jména podmíněná pohlavím pak mají pouze Slovensko, Rakousko, Polsko, Portugalsko a Španělsko (to od 7/2020 tuto podmínku ruší).

Místo toho, aby Česko bylo vstřícné svým občanům a vylučovalo jen nevhodná jména jako většina ostatních států, nechává rodiče, kteří si pro své dítě vyberou jen trochu neobvyklé jméno, projít zbytečným byrokratickým procesem. Jména, na které existují posudky, navíc nikde nezveřejňuje, takže je možné, že jsou posudky k některým jménům prováděny zbytečně opakovně. K tomuto problému podáváme pozměňovací návrh, aby MV ČR alespoň zveřejňovalo seznamy již schválených jmen.

Kombinované (dvojité) příjmení

Poměrně často se objevuje požadavek na možnost použití nějaké formy kombinovaného dvojitého příjmení. Zákon definuje možnosti používat více příjmení takto:

§ 70
(1) Občan může užívat více příjmení pouze za těchto podmínek:
a) nabyl-li je podle dříve platných předpisů a je oprávněn je užívat podle tohoto zákona, anebo
b) prohlásil-li souhlasně při uzavírání manželství, že příjmení druhého snoubence užívajícího více příjmení bude jejich příjmením společným, anebo
c) prohlásil-li při uzavírání manželství, že spolu se společným příjmením bude užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí, nebo
d) jde-li o příjmení dítěte po jeho rodičích, kteří jsou oprávněni užívat více příjmení, nebo
e) nabyl-li je v souvislosti s osvojením

V praxi, kde manželé vstupují do manželství zpravidla každý s jedním příjmením, je nejčastější varianta c). Ta znamená, že jeden z manželů bude mít příjmení kombinované a ten druhý svoje původní. Často chtěná varianta, aby každý z manželů měl obě původní příjmení (nejlépe ve stejném pořadí) možná bohužel není. Přitom ve většině zkoumaných států, s výjimkou Slovenska, Německa a Španělska (kde se příjmení po sňatku nemění), je to možné.

Obdobná situace je v případě možnosti kombinovaného příjmení pro dítě. V 9 z 11 sledovaných zemí (opět s výjimkou Německa a Slovenska) je možné dát dítěti příjmení složené z příjmení obou rodičů.

Pro oba případy kombinovaného příjmení (jak po sňatku, tak pro dítě) podáváme pozměňovací návrhy. Častým argumentem proti nim je, že stávající systém je zažitý a jakékoliv nové možnosti by vedly ke zmatkům. Praxe však ukazuje, že ani někteří úředníci neznají detaily současného systému - tedy které příjmení se připojuje kam a v jakém pořadí - proto lze předpokládat, že umožnění dalších možností by dnešní zmatek výrazně nezvýšilo.

Argumentem nemůže být ani nepřipravenost systémů či matričních úřadů - už dnes se s takovými jmény běžně setkávají u cizinců. V případu týkajícím se používání rodného příjmení navíc krajský soud shledal, že na příjmení je nulový veřejný zájem.

Další problémy

Dále jsme se zabývali právě problematikou nedobrovolného přidělení rodného příjmení; nutností zvolit si z velmi omezeného počtu neutrálních jmen pro trans lidi procházející si tranzicí; možností zvolit si nové příjmení po sňatku a uznáním jména používaného v jiném státu, kde je člověk státním příslušníkem. Na mnohé tyto problémy jsou rovněž podány pozměňovací návrhy je řešící.

Všechny tyto příklady ukazují na byrokracii, upjatost a zbytečnou neochotu vycházet vstříc občanům. Podobné jevy lze pozorovat na více úrovních veřejné správy, zde jsou však jasně identifikovatelné. Česká legislativa v oblasti jmen je podobná slovenské úpravě, která je však vstřícnější k neobvyklým křestním jménům a ke jménům státních příslušníků ostatních států, a německé, která je ale liberálnější v oblasti křestních jmen. Český zákon je tak ze všech zkoumaných zemí nejpřísnější.

Tento stav není vysvětlitelný ani rakousko-uherskou byrokracií (Rakousko je znatelně vstřícnější), ani jazykem (Polsko a Ukrajina mají výrazně méně omezení). Nezbývá tak jiné vysvětlení, že je to způsobeno neochotou státního aparátu měnit zaběhnuté věci a vycházet vstříc přáním svých občanů.