Zákon o právu na digitální služby

26. 11. 2019 — Zákon o právu na digitální službu je současná vlajková loď digitalizace. Ve veřejné správě budí obavy, u politiků velká očekávání a z odborných kruhů se snaší kritika. A všechny tyto pohledy jsou oprávněné a pravdivé.
Česko zaostalo
Před 10 lety náš egovernment udělal ohromný krok. Byly zavedeny Základní registry, Datové schránky a síť kontaktních míst veřejné správy (Czechpoint), což je dodnes základ většiny služeb. Následně se však 10 let nedělo vůbec nic. Datové schránky byly z uživatelského pohledu velmi zaostalé. Byly jen obtížně provozovatelné na některých zařízeních, protěžovalo se zasílání PDF apod. Obdobně to bylo u základních registrů. Jejich hlavní problém je, že jsou málo využívány a bylo k jejich užití bylo třeba speciálního zákonného zmocnění. Více o tomto stavu v článku Pilíře e-governementu ČR.
Situace se však obrátila v tomto volebním období. Nejen Piráti začali ve velkém tlačit digitalizaci. A nejedná se jen o legislativu. Ministerstvo vnitra spustilo Portál občana, udělalo nové rozhraní datových schránek, spustilo aplikaci mobilní klíč, byly provedeny další kroky v projektu elektronické sbírky zákonů apod. Nesmíme zapomínat ani na celoevropské identity eIDAS, ale o těch v samostatném článku. Na vládní úrovni byla představena kvalitní koncepce Digitálního Česko, která však naráží na neschopnost úředníků aplikovat ji do praxe.
Příprava zákona
I přes to všechno jsou však legislativní změny první a nezbytný krok. Změn legislativy se však nechopila vláda, nýbrž poslanci. Pod výborem pro veřejnou správu jsme vytvořili skupinu z poslanců všech stran zastoupených ve sněmovně. Nejdříve jsme začali diskutovat o Zákonu o právu na digitální služby, ale pak přišly i další zákony: Digitální technická mapa, Bankovní identity v NIA (SoNIA) a založení firmy za 1 den.
Shoda mezi poslanci se našla celkem snadno, avšak vyjednávání s ministerstvy bylo náročné. Některé jejich připomínky byly vysloveně lživé. V tomto je česká veřejná správa velmi pozadu. Nakonec se však podařilo najít klíčové kompromisy a Zákon o právu na digitální službyv pátek 8. 11. 2019 úspěšně prošel 3. čtením v Poslanecké sněmovně. Teď je na řadě senát a pak prezident. Ostatní zákony snad budou v zápětí následovat.
Zákon o právu na digitální službu
Zákon o právu na digitální službu je přelomový. Zcela mění pohled legislativy na egovernment a digitalizaci. Dřívější zákony vždy řešily byrokratické procesy, které vykonávají úředníci - dívaly se na procesy z hlediska úřadů. Z toho důvodu samozřejmě rychle začaly zaostávat. Jenže nový zákon je střechovým zákonem a dívá se na celou problematiku z pohledu občana. Občan má totiž právo - nikoliv povinnost - komunikovat digitálně. Zároveň je zákon relativně čtivý, například ve srovnání se zákonem o službách vytvářejících důvěru, kde odradí už jen název.
Kromě jasně daných práv je hlavním nástrojem tohoto zákona vyhláška, která katalogizuje veškeré služby státu. A to již rok od účinnosti. Službami jsou myšleny procesy jako vydání občanského průkazu, přihlášení auta do registru vozidel apod. U každé služby bude uvedeno, kdy bude digitalizována, popřípadě proč ji nelze digitalizovat. Příkladem nedigitalizovatelné služby je například svatba.
Zákon předpokládá elektronickou komunikaci se státem čtyřmi hlavními cestami:
- datovou schránkou
- prostřednictvím Czech POINTů
- emailem s el. podpisem či pečetí
- přes Portál občana nebo jiný informační systém veřejné správy s využití el. identifikace (e-občanka, bankovní identita)
Zákon vyžaduje po veřejné správě, aby nepožadovala po uživatelích údaje, které už stát má. Uživatelům (všem fyzickým a právnickým osobám) navíc přináší kontrolu nad oprávněními k využívaní jejich osobních údajů v jednotlivých systémech.
Co se povedlo
Zákon je revoluční také v tom, že garantuje technologickou neutralitu (§ 13). Stát by tak již do budoucna neměl pro komunikaci používat proprietární formáty a technologie vyjma zvlášť odůvodněných případů.
Zákon obsahuje pozitivní motivaci pro využívání elektronických forem služeb. Žádost podaná na elektronickém formuláři bude mít o 20 % snížený správní poplatek (maximálně o 1000 Kč).
A co ne
Co se naopak nepovedlo je defaultní nastavení formátů komunikace (§ 4). Do zákona se totiž dostal odkaz na zákon o archivnictví a spisové službě, který výstupní formáty limituje ve většině případů na PDF/A. Nesmyslně tak dochází ke směšování komunikačních a archivačních formátů. K tomuto ustanovení jsem podával pozměňovací návrh, který však nebyl přijat.
Zákon také není důsledný k územním samosprávám, kterým dovoluje služby v samostatné působnosti neposkytovat digitálně, a školám, u kterých se povinnost bude týkat jen některých služeb.
Účinnost
Datum | Co se má stát do daného termínu | Poznámka |
---|---|---|
1. 2. 2020 | zákon nabývá učinnosti | |
1. 2. 2021 | vláda schválí katalog služeb | příliš se nepovedlo |
1. 2. 2025 | digitalizace služeb z katalogu | velká výzva pro příští vládu |
1. 2. 2025 | digitalizace zbylých služeb neuvedených v katalogu | zde by se ale občan musel soudit |
Co dál
Pokud bude zákon schválen, bude záležet hlavně na jednotlivých ministerstvech a úřadech, jak bude zákon realizován. V nejhorší možné variantě může být mnoho služeb prohlášeno za nedigitalizovatelné a ty zbývající mohou být implementovány tak nešťastným způsobem, že nebudou téměř využívány. V té nejlepší možné naopak vznikne ucelený, uživatelsky přívětivý ekosystém veřejných služeb, který bude široce využíván občany napříč generacemi.
eGovernment cloud
Do zákona o právu na digitální služby se narychlo formou pozměňovacího návrhu dostaly základní definice pro cloud computing veřejné správy včetně katalogu a nabídkového systému (Hlava V). Jelikož o finální podobě fungování cloudu se stále jedná, předpokládá se ještě upřesnění zákonných deficin v navazujícím zákoně příští rok včetně upřesnění rozdělení na komerční a státní poskytovatele cloudu pro služby jednotlivých kritických úrovní. Návazné prováděcí předpisy pak budou shrnovat kategorie služeb poskytovaných formou cloudu - jak ve formě IaaS, PaaS, tak SaaS.
Další zákony
Během přípravy Zákona o právo na digitální službu došlo k identifikaci množství legislativních překážek bránících rozvoji či jinak souvisejících s egovernmentem. Týkají se datových schránek, cloudových služeb a sladění dalších předpisů. Některé byly vyřešeny již v rámci Zákona o právu na digitální službu, další budou řešeny v navazujícím zákoně s pracovním názvem DEPO, který v současné době připravuje Ministerstvo vnitra. U datových schránek by to mělo být hlavně zlevnění soukromoprávní komunikace a povinný příjem právnických osob (zejména bank a pojišťoven) od soukromých subjektů.
V průběhu následujících let pak budou muset být upravovány další zákony napříč veřejnou správou tak, aby mohly být služby státu poskytovány digitálně. Mnohé z nich totiž dnes nepřipouští jiné možnosti podání a komunikace než vlastnoručně vyplněné žádosti hůlkovým písmem na předtištěném formuláři.
Zákon bude v prosinci projednáván v Senátu jako senátní tisk 153