Zákon o právu na digitální služby

Česko zaostalo

Před 10 lety náš egovernment udělal ohromný krok. Byly zavedeny Základní registry, Datové schránky a síť kontaktních míst veřejné správy (Czechpoint), což je dodnes základ většiny služeb. Následně se však 10 let nedělo vůbec nic. Datové schránky byly z uživatelského pohledu velmi zaostalé. Byly jen obtížně provozovatelné na některých zařízeních, protěžovalo se zasílání PDF apod. Obdobně to bylo u základních registrů. Jejich hlavní problém je, že jsou málo využívány a bylo k jejich užití bylo třeba speciálního zákonného zmocnění. Více o tomto stavu v článku Pilíře e-governementu ČR.

Situace se však obrátila v tomto volebním období. Nejen Piráti začali ve velkém tlačit digitalizaci. A nejedná se jen o legislativu. Ministerstvo vnitra spustilo Portál občana, udělalo nové rozhraní datových schránek, spustilo aplikaci mobilní klíč, byly provedeny další kroky v projektu elektronické sbírky zákonů apod. Nesmíme zapomínat ani na celoevropské identity eIDAS, ale o těch v samostatném článku. Na vládní úrovni byla představena kvalitní koncepce Digitálního Česko, která však naráží na neschopnost úředníků aplikovat ji do praxe.

Příprava zákona

I přes to všechno jsou však legislativní změny první a nezbytný krok. Změn legislativy se však nechopila vláda, nýbrž poslanci. Pod výborem pro veřejnou správu jsme vytvořili skupinu z poslanců všech stran zastoupených ve sněmovně. Nejdříve jsme začali diskutovat o Zákonu o právu na digitální služby, ale pak přišly i další zákony: Digitální technická mapa, Bankovní identity v NIA (SoNIA) a založení firmy za 1 den.

Shoda mezi poslanci se našla celkem snadno, avšak vyjednávání s ministerstvy bylo náročné. Některé jejich připomínky byly vysloveně lživé. V tomto je česká veřejná správa velmi pozadu. Nakonec se však podařilo najít klíčové kompromisy a Zákon o právu na digitální službyv pátek 8. 11. 2019 úspěšně prošel 3. čtením v Poslanecké sněmovně. Teď je na řadě senát a pak prezident. Ostatní zákony snad budou v zápětí následovat.

Zákon o právu na digitální službu

Zákon o právu na digitální službu je přelomový. Zcela mění pohled legislativy na egovernment a digitalizaci. Dřívější zákony vždy řešily byrokratické procesy, které vykonávají úředníci - dívaly se na procesy z hlediska úřadů. Z toho důvodu samozřejmě rychle začaly zaostávat. Jenže nový zákon je střechovým zákonem a dívá se na celou problematiku z pohledu občana. Občan má totiž právo - nikoliv povinnost - komunikovat digitálně. Zároveň je zákon relativně čtivý, například ve srovnání se zákonem o službách vytvářejících důvěru, kde odradí už jen název.

Kromě jasně daných práv je hlavním nástrojem tohoto zákona vyhláška, která katalogizuje veškeré služby státu. A to již rok od účinnosti. Službami jsou myšleny procesy jako vydání občanského průkazu, přihlášení auta do registru vozidel apod. U každé služby bude uvedeno, kdy bude digitalizována, popřípadě proč ji nelze digitalizovat. Příkladem nedigitalizovatelné služby je například svatba.

Zákon předpokládá elektronickou komunikaci se státem čtyřmi hlavními cestami:

• datovou schránkou
• prostřednictvím Czech POINTů
• emailem s el. podpisem či pečetí
• přes Portál občana nebo jiný informační systém veřejné správy s využití el. identifikace (e-občanka, bankovní identita)

Zákon vyžaduje po veřejné správě, aby nepožadovala po uživatelích údaje, které už stát má. Uživatelům (všem fyzickým a právnickým osobám) navíc přináší kontrolu nad oprávněními k využívaní jejich osobních údajů v jednotlivých systémech.

Co se povedlo

Zákon je revoluční také v tom, že garantuje technologickou neutralitu (§ 13). Stát by tak již do budoucna neměl pro komunikaci používat proprietární formáty a technologie vyjma zvlášť odůvodněných případů.

Zákon obsahuje pozitivní motivaci pro využívání elektronických forem služeb. Žádost podaná na elektronickém formuláři bude mít o 20 % snížený správní poplatek (maximálně o 1000 Kč).

A co ne

Co se naopak nepovedlo je defaultní nastavení formátů komunikace (§ 4). Do zákona se totiž dostal odkaz na zákon o archivnictví a spisové službě, který výstupní formáty limituje ve většině případů na PDF/A. Nesmyslně tak dochází ke směšování komunikačních a archivačních formátů. K tomuto ustanovení jsem podával pozměňovací návrh, který však nebyl přijat.

Zákon také není důsledný k územním samosprávám, kterým dovoluje služby v samostatné působnosti neposkytovat digitálně, a školám, u kterých se povinnost bude týkat jen některých služeb.

Účinnost

Datum	Co se má stát do daného termínu	Poznámka
1. 2. 2020	zákon nabývá učinnosti
1. 2. 2021	vláda schválí katalog služeb	příliš se nepovedlo
1. 2. 2025	digitalizace služeb z katalogu	velká výzva pro příští vládu
1. 2. 2025	digitalizace zbylých služeb neuvedených v katalogu	zde by se ale občan musel soudit

Co dál

Pokud bude zákon schválen, bude záležet hlavně na jednotlivých ministerstvech a úřadech, jak bude zákon realizován. V nejhorší možné variantě může být mnoho služeb prohlášeno za nedigitalizovatelné a ty zbývající mohou být implementovány tak nešťastným způsobem, že nebudou téměř využívány. V té nejlepší možné naopak vznikne ucelený, uživatelsky přívětivý ekosystém veřejných služeb, který bude široce využíván občany napříč generacemi.

eGovernment cloud

Do zákona o právu na digitální služby se narychlo formou pozměňovacího návrhu dostaly základní definice pro cloud computing veřejné správy včetně katalogu a nabídkového systému (Hlava V). Jelikož o finální podobě fungování cloudu se stále jedná, předpokládá se ještě upřesnění zákonných deficin v navazujícím zákoně příští rok včetně upřesnění rozdělení na komerční a státní poskytovatele cloudu pro služby jednotlivých kritických úrovní. Návazné prováděcí předpisy pak budou shrnovat kategorie služeb poskytovaných formou cloudu - jak ve formě IaaS, PaaS, tak SaaS.

Další zákony

Během přípravy Zákona o právo na digitální službu došlo k identifikaci množství legislativních překážek bránících rozvoji či jinak souvisejících s egovernmentem. Týkají se datových schránek, cloudových služeb a sladění dalších předpisů. Některé byly vyřešeny již v rámci Zákona o právu na digitální službu, další budou řešeny v navazujícím zákoně s pracovním názvem DEPO, který v současné době připravuje Ministerstvo vnitra. U datových schránek by to mělo být hlavně zlevnění soukromoprávní komunikace a povinný příjem právnických osob (zejména bank a pojišťoven) od soukromých subjektů.

V průběhu následujících let pak budou muset být upravovány další zákony napříč veřejnou správou tak, aby mohly být služby státu poskytovány digitálně. Mnohé z nich totiž dnes nepřipouští jiné možnosti podání a komunikace než vlastnoručně vyplněné žádosti hůlkovým písmem na předtištěném formuláři.

Zákon bude v prosinci projednáván v Senátu jako senátní tisk 153