Zákon o právu na digitální služby

26. 11. 2019Zákon o právu na digitální službu je současná vlajková loď digitalizace. Ve veřejné správě budí obavy, u politiků velká očekávání a z odborných kruhů se snaší kritika. A všechny tyto pohledy jsou oprávněné a pravdivé.

Česko zaostalo

Před 10 lety náš egovernment udělal ohromný krok. Byly zavedeny Základní registry, Datové schránky a síť kontaktních míst veřejné správy (Czechpoint), což je dodnes základ většiny služeb. Následně se však 10 let nedělo vůbec nic. Datové schránky byly z uživatelského pohledu velmi zaostalé. Byly jen obtížně provozovatelné na některých zařízeních, protěžovalo se zasílání PDF apod. Obdobně to bylo u základních registrů. Jejich hlavní problém je, že jsou málo využívány a bylo k jejich užití bylo třeba speciálního zákonného zmocnění. Více o tomto stavu v článku Pilíře e-governementu ČR.

Situace se však obrátila v tomto volebním období. Nejen Piráti začali ve velkém tlačit digitalizaci. A nejedná se jen o legislativu. Ministerstvo vnitra spustilo Portál občana, udělalo nové rozhraní datových schránek, spustilo aplikaci mobilní klíč, byly provedeny další kroky v projektu elektronické sbírky zákonů apod. Nesmíme zapomínat ani na celoevropské identity eIDAS, ale o těch v samostatném článku. Na vládní úrovni byla představena kvalitní koncepce Digitálního Česko, která však naráží na neschopnost úředníků aplikovat ji do praxe.

Příprava zákona

I přes to všechno jsou však legislativní změny první a nezbytný krok. Změn legislativy se však nechopila vláda, nýbrž poslanci. Pod výborem pro veřejnou správu jsme vytvořili skupinu z poslanců všech stran zastoupených ve sněmovně. Nejdříve jsme začali diskutovat o Zákonu o právu na digitální služby, ale pak přišly i další zákony: Digitální technická mapa, Bankovní identity v NIA (SoNIA) a založení firmy za 1 den.

Shoda mezi poslanci se našla celkem snadno, avšak vyjednávání s ministerstvy bylo náročné. Některé jejich připomínky byly vysloveně lživé. V tomto je česká veřejná správa velmi pozadu. Nakonec se však podařilo najít klíčové kompromisy a Zákon o právu na digitální službyv pátek 8. 11. 2019 úspěšně prošel 3. čtením v Poslanecké sněmovně. Teď je na řadě senát a pak prezident. Ostatní zákony snad budou v zápětí následovat.

Zákon o právu na digitální službu

Zákon o právu na digitální službu je přelomový. Zcela mění pohled legislativy na egovernment a digitalizaci. Dřívější zákony vždy řešily byrokratické procesy, které vykonávají úředníci - dívaly se na procesy z hlediska úřadů. Z toho důvodu samozřejmě rychle začaly zaostávat. Jenže nový zákon je střechovým zákonem a dívá se na celou problematiku z pohledu občana. Občan má totiž právo - nikoliv povinnost - komunikovat digitálně. Zároveň je zákon relativně čtivý, například ve srovnání se zákonem o službách vytvářejících důvěru, kde odradí už jen název.

Kromě jasně daných práv je hlavním nástrojem tohoto zákona vyhláška, která katalogizuje veškeré služby státu. A to již rok od účinnosti. Službami jsou myšleny procesy jako vydání občanského průkazu, přihlášení auta do registru vozidel apod. U každé služby bude uvedeno, kdy bude digitalizována, popřípadě proč ji nelze digitalizovat. Příkladem nedigitalizovatelné služby je například svatba.

Zákon předpokládá elektronickou komunikaci se státem čtyřmi hlavními cestami:

  • datovou schránkou
  • prostřednictvím Czech POINTů
  • emailem s el. podpisem či pečetí
  • přes Portál občana nebo jiný informační systém veřejné správy s využití el. identifikace (e-občanka, bankovní identita)

Zákon vyžaduje po veřejné správě, aby nepožadovala po uživatelích údaje, které už stát má. Uživatelům (všem fyzickým a právnickým osobám) navíc přináší kontrolu nad oprávněními k využívaní jejich osobních údajů v jednotlivých systémech.

Co se povedlo

Zákon je revoluční také v tom, že garantuje technologickou neutralitu (§ 13). Stát by tak již do budoucna neměl pro komunikaci používat proprietární formáty a technologie vyjma zvlášť odůvodněných případů.

Zákon obsahuje pozitivní motivaci pro využívání elektronických forem služeb. Žádost podaná na elektronickém formuláři bude mít o 20 % snížený správní poplatek (maximálně o 1000 Kč).

A co ne

Co se naopak nepovedlo je defaultní nastavení formátů komunikace (§ 4). Do zákona se totiž dostal odkaz na zákon o archivnictví a spisové službě, který výstupní formáty limituje ve většině případů na PDF/A. Nesmyslně tak dochází ke směšování komunikačních a archivačních formátů. K tomuto ustanovení jsem podával pozměňovací návrh, který však nebyl přijat.

Zákon také není důsledný k územním samosprávám, kterým dovoluje služby v samostatné působnosti neposkytovat digitálně, a školám, u kterých se povinnost bude týkat jen některých služeb.

Co dál

Pokud bude zákon schválen, bude záležet hlavně na jednotlivých ministerstvech a úřadech, jak bude zákon realizován. V nejhorší možné variantě může být mnoho služeb prohlášeno za nedigitalizovatelné a ty zbývající mohou být implementovány tak nešťastným způsobem, že nebudou téměř využívány. V té nejlepší možné naopak vznikne ucelený, uživatelsky přívětivý ekosystém veřejných služeb, který bude široce využíván občany napříč generacemi.

eGovernment cloud

Do zákona o právu na digitální služby se narychlo formou pozměňovacího návrhu dostaly základní definice pro cloud computing veřejné správy včetně katalogu a nabídkového systému (Hlava V). Jelikož o finální podobě fungování cloudu se stále jedná, předpokládá se ještě upřesnění zákonných deficin v navazujícím zákoně příští rok včetně upřesnění rozdělení na komerční a státní poskytovatele cloudu pro služby jednotlivých kritických úrovní. Návazné prováděcí předpisy pak budou shrnovat kategorie služeb poskytovaných formou cloudu - jak ve formě IaaS, PaaS, tak SaaS.

Další zákony

Během přípravy Zákona o právo na digitální službu došlo k identifikaci množství legislativních překážek bránících rozvoji či jinak souvisejících s egovernmentem. Týkají se datových schránek, cloudových služeb a sladění dalších předpisů. Některé byly vyřešeny již v rámci Zákona o právu na digitální službu, další budou řešeny v navazujícím zákoně s pracovním názvem DEPO, který v současné době připravuje Ministerstvo vnitra. U datových schránek by to mělo být hlavně zlevnění soukromoprávní komunikace a povinný příjem právnických osob (zejména bank a pojišťoven) od soukromých subjektů.

V průběhu následujících let pak budou muset být upravovány další zákony napříč veřejnou správou tak, aby mohly být služby státu poskytovány digitálně. Mnohé z nich totiž dnes nepřipouští jiné možnosti podání a komunikace než vlastnoručně vyplněné žádosti hůlkovým písmem na předtištěném formuláři.

Zákon bude v prosinci projednáván v Senátu jako senátní tisk 153