Ondřej Profant

Souhrnný přehled mé činnosti v období duben až červen 2018. Nejčerstvější informace o mých aktivitách naleznete na mých profilech na sociálních sítích a zde na blogu v sekci Transparentnost.

Při příležitosti projednávání žádosti o důvěru vlády z minulého týdne jsem ve svém vystoupení na plénu Poslanecké sněmovny shrnul své výhrady k dosavadnímu přístupu české exekutivy k digitalizaci a egovernmentu. Pro přehlednost jsem své výtky zpracoval do následujícího článku, který má čtenáři přiblížit stav egovernmentu v ČR.

O nové vládě, která má nahradit několikaměsíční první vládu Andreje Babiše v demisi, toho bylo již napsáno mnohé. Přestože nerad přistupuji k politice přes negativní vymezování se vůči někomu či něčemu, politická taškařice předváděná Babišovým kabinetem posledních pár dní je už skutečně neúnosná a vyžaduje si ode mě jako od poslance určitý komentář. Nechci totiž, aby mé taktní mlčení bylo chybně považováno za souhlas nebo za akceptování současné situace. Protože to, co se děje, skutečně normální není. Ne ve vyspělé a demokraticky fungující společnosti.

Podívejme se na pilíře, na kterých stojí český e-government. Česká republika má v tomto ohledu velmi silnou legislativní oporu. Mnohdy až tak silnou, že zabíjí vlastní iniciativu. Nicméně to nic nemění na tom, že máme tři základní pilíře - celoevropská identita, datové schránky a základní registry. Ty nám dohromady dávají téměř nepřeberné množství možností.

K omezování a sledování internetového provozu a cenzurování jeho obsahu se zpravidla přistupuje ze tří nejčastěji citovaných důvodů: boj proti terorismu, omezení šíření nelegálního obsahu (zejména dětská pornografie) a ochrana autorských práv. Poslední zmíněný důvod je obsahem projednávané směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu a znamená vážné, přesto však přehlížené riziko pro používání Internetu v EU.