Odpovědí na Putinovu agresi je užší evropská spolupráce

19. 03. 2022Putinova invaze na Ukrajinu uvrhla Evropu na pokraj rozsáhlého válečného konfliktu, kvůli kterému už dnes trpí miliony lidí. Agresorovi je však potřeba čelit. Společně jako jednotná Evropa, která se nezalekne ruských výhružek ani násilí.

Když ruský prezident Vladimír Putin nařídil 24. února 2022 invazi na Ukrajinu, zahájil tím nejhorší konflikt v Evropě od konce druhé světové války. Pod naprosto smyšlenou záminkou, kterou mezinárodní komunita širokým konsenzem svých zástupců v OSN odsoudila, se rozhodl způsobit utrpení milionům lidí.

Putin se však přepočítal. Nejen v síle a odhodlání ukrajinského lidu, který svou statečností ukazuje světu, že i výrazně slabší stát může odolávat daleko silnějšímu agresorovi. Putin se zřejmě domníval, že dobytí Ukrajiny bude stejně snadné jako anexe Krymu. Historická odvaha ukrajinských sil v boji za svobodu by měla být inspirací pro všechny evropské státy, které teď nutně musí přehodnotit své dosavadní obranné strategie a politiky.

Nečekal ani tak jednotnou reakci států EU a NATO. Tvrdé a stále se stupňující sankce vůči ruské ekonomice i jednotlivým oligarchům či politikům a dodávky zbraní na Ukrajinu značně znesnadní financování a postup Putinovy válečné výpravy do Evropy.

Zároveň tím uspíšil něco, čemu se chtěl vyhnout – užší evropské spolupráci a integraci. Evropská unie totiž není žádné sdružení slabých. Je to silný blok suverénních států, které se nenechají od nikoho šikanovat. Zároveň ani nedovolíme, aby Ruská federace utlačovala své sousedy.

Čeká nás samozřejmě spousta výzev. Bezpečnostní situace v Evropě se mění a bude nutné na tuto změnu patřičně reagovat. Nemůžeme se spoléhat pouze na členství ČR v NATO, musíme pro naši bezpečnost i něco udělat a obětovat.

To se týká například rychlého dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu, které nám umožní se zbavit energetické závislosti na Rusku a trvale přerušit dodávky jeho plynu a ropy. Kdybychom byli v dosahování cílů klimatické politiky důslední, mohla být EU už dnes daleko dál na cestě k energetické soběstačnosti bez jakékoliv závislosti na Rusku.

Čeká nás také spousta práce na ochraně kritické infrastruktury státu před kybernetickými útoky, které se důkladně věnujeme s vicepremiérem pro digitalizaci Ivanem Bartošem a ředitelem NÚKIB Karlem Řehkou. S tím souvisí i zabezpečení a prověřování dodavatelských řetězců, aby ani hardware nepředstavoval bezpečnostní riziko.

Samozřejmostí je plošné zvyšování výdajů na obranu, protože jistota míru v Evropě s Putinovou agresí pominula. Investice do obrany musí být pochopitelně promyšlené, aby se nejednalo jen o nákupy zastaralé těžké techniky.

V tuto chvíli nezbývá než doufat, že Putina jeho okolí přesvědčí k deeskalaci násilí a mírovému řešení situace. Také je potřeba poskytnout pomoc a podporu mnoha uprchlíkům z Ukrajiny, které válka vyhnala z jejich domovů. Přehled možných způsobů pomoci naleznete na pirátském rozcestníku na podporu Ukrajiny a jejích občanů.

V dlouhodobém horizontu se však evropské státy musí více semknout, aby mohly lépe chránit hodnoty liberální demokracie. Bezohledný autoritářský způsob vládnutí, který se Putin svou invazí snaží normalizovat, totiž nabízí jen destrukci, destabilizaci a lidské utrpení.

Slava Ukraini!