Mé výroky z Pragu Pride - Nevhodná slova, avšak jasná snaha upozornit na asociální zákon ve sněmovně či nerovnosti v zastoupení žen

Nicméně zrovna v posledních dnech nezanedbatelná část poslanecké sněmovny prosazuje neuvěřitelně asociální zákon zaměřený proti těm nejslabším. Zákon, který by vedl k vystěhování invalidních důchodců z jejich domovů. V principu jde o to, že pro finanční pomoc na bydlení od státu by byla potřeba splnit minimální kvalitu bydlení. Mezi tyto parametry patří například i takové věci, jako nepřítomnost plísně v bytě či jiné pro řadu lidí mnohé těžko splnitelné podmínky. Na plénu poslanecké sněmovny jsem k tomu četl příběh pana Bronislava:

Pan Bronislav žije v místě svého trvalého bydliště od dětství, které prožil v 70. letech. Je svobodný a po úmrtí své matky je prakticky sám. Nemá sourozence ani přátele. Vyžaduje naprostý klid, neměnné rituály a do tohoto vzorce nikdo cizí nezapadá. Spolupracuje pouze se sociálním pracovníkem, s terénní sociálně psychiatrickou službou a s ošetřujícími lékaři.

Bronislav obývá malý pokoj o velikosti 29 m2. Byt je velmi skromně vybaven. Bronislav nemůže pracovat kvůli své schizofrenii, která se projevuje opakovanými hlasovými projevy (výkřiky), které mu znemožňují i práci v chráněných dílnách.

Klient uvádí, že nepracuje již zhruba dvacet let. Podle dostupných informací od spolupracujících organizací je primárním problémem jeho špatný zdravotní stav. Objektivní důvody mu neumožňují zajistit si kvalitnější bydlení na volném trhu a obecní byty město nemá.

Bronislav má přiznán invalidní důchod 3. stupně, podle vlastních slov pobírá kolem 8 000 Kč. Veškeré náklady na bydlení pravidelně hradí. Jsou zde velmi nízké – celkem 5 743 Kč – a pobírá příspěvek na bydlení. Byt je ve špatném stavu. Začla-li by platit novela zákona o hmotné nouzi a státní sociální podpoře, která bude klienta a vlastníka bytu nutit k úpravám, majitel bytu nebude moci po finančně náročných úpravách klienta v bytě dále mít, jelikož nájemné bude muset radikálně zvýšit.

V bytě je Bronislav zvyklý a nikomu ze sousedů tam nevadí. Život na ubytovně není Bronislav schopen zvládnout a chráněné bydlení je naprosto nedostupné. Nebude-li moci klient v bytě zůstat, zařadí se do skupiny osob, které tato novela dostane na ulici, respektive do pendlování mezi ulicí a psychiatrickými nemocnicemi. Podle zkušeností terénního sociálního pracovníka jsou psychicky nemocní pak většinou na ulici zneužiti, okradeni a zbídačeni v těžkých psychiatrických afektech.

Přijetí této novely by se tak stala pro pana Bronislava vstupenkou mezi bezdomovce se stále opakujícími se hospitalizacemi v psychiatrických nemocnicích.

Takových příkladu by bylo jistě mnoho (my jich máme potvrzených okolo 30) a já proto cítím potřebu, proti podobným návrhům bojovat.

Stejně tak dlouhodobě podporuji zákon o tzv. manželství pro všechny. Nevhodný výrok o fašismu jsem použil v debatě na nedávném Prague Pride, kde jsem vzpomněl na sněmovní diskuzi při 1. čtení projednávání zákona o manželství pro všechny. Tam tehdy padaly extrémně homofobní a urážlivé výroky.

Fakt je, že k extremismu bohužel někteří dnešní poslanci neoddiskutovatelné inklinují. Ve Sněmovně zasedá například strana SPD, kterou zmiňuje ve své zprávě o extremismu i MVČR. Připomeňme, že jejího člena chtěla například policie stíhat za podezření na popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy. Takové názory a jednání podle Pirátů do vyspělé demokratické země nepatří. I proto vnímáme jako enormní hrozbu pro naši zemi i občany, že se vláda právě o strany jako SPD či KSČM opírá. Je s podivem, že to například panu Kalouskovi přijde v pořádku, když na můj výrok útočí.

V naštvanosti jsem v debatě nešetřil poslance a použil jsem i paralelu k “Sdružení bílých heterosexuálních mužů”, což je zjevná inspirace příznivci amerického exprezidenta Donalda Thrumpa (Angry white men), když jsem použil spojení “bílí páprdové”. . Chtěl jsem tím upozornit na fakt, že veřejné funkce a zvláště pak poslanecká sněmovna jsou disproporční, tedy jsou zde podreprezentovány některé skupiny obyvatelstva. Nejkřiklavěji je to vidět v zastoupení žen, kterých máme v populaci víc jak 50%, ale ve sněmovně méně než 25%.

Jak už jsem uvedl výše, nevhodně zvolená slova mě mrzí. Za čím si ale stojím jsou uvedené problémy, na které jsem se snažil upozornit a věřím, že se situace v těchto oblastech zlepší a já k tomu budu moci přispět.