Centrální nákup v Rakousku

11. 08. 2020Veřejné zakázky v Česku trápí přebujelá administrativa a nízká transparentnost. Přitom rozumná řešení státních nákupů existují a nemusíme ani chodit daleko – v Rakousku třeba funguje tzv. centrální zadavatel.

Veřejné zakázky nejsou zrovna dvakrát populární téma. Už jen zorientovat se v základních typech zakázek je bez právního vzdělání obtížné a v praxi bývá často ďábel skrytý v detailu. Přitom nejde o nic méně než o to, co stát kupuje za peníze, které vybere na daních. Veřejnými zakázkami každý rok proteče neuvěřitelných 10% HDP, v roce 2018 to bylo ďábelských 666 miliard korun.

Do této částky nejsou započítané stovky hodin, které úředníci tráví přepisováním formulářů a další zbytečnou administrativou kvůli nefunkčním IT systémům. Stejný problém mají na druhé straně i firmy a živnostníci, kteří se o zakázku chtějí ucházet. Naštěstí si s veřejným nakupováním musí poradit každý stát, není tedy třeba vymýšlet kolo, stačí se inspirovat osvědčenými postupy v zahraničí.

Eshop v Rakousku

V Rakousku už téměř 20 let funguje tzv. centrální zadavatel (BBG), který nabízí pro úřady státu několik služeb:

  • e-shop: Centrální zadavatel vysoutěží rámcovou smlouvu na určitý produkt (od papíru přes PC až po energie a auta), a ten pak nabídne úřadům v „e-shopu“. Úřady si jej mohou za několik kliků objednat, čímž ušetří ohromné množství administrativy. A přitom je vše transparentní a v souladu se zákonem, protože produkt byl řádně vysoutěžen.
  • Platforma pro zadávání veřejných zakázek: Rakušanům se povedlo vytvořit srozumitelný a uživatelsky přívětivý portál, který mohou úřady využít, pokud chtějí zakázku soutěžit sami. V ostrém kontrastu s tímto je náš český Národní elektronický nástroj (NEN), který je pro běžného smrtelníka záhadný jako sfinga. V Rakousku tento nástroj vedl k otevření trhu veřejných zakázek malým a středním firmám, které tvoří přes 70% dodavatelů. To má pozitivní vliv nejen na cenu a kvalitu státních nákupů, ale na celou ekonomiku.
  • Poslední službou, kterou v Rakousku centrální zadavatel nabízí, je odborné poradenství pro individuální komplikovanější zakázky.

Rakouského centrálního zadavatele musí povinně využívat centrální orgány státní správy. Pro ostatní, např. města a obce, je pouze volitelný a navíc placený. Důsledkem toho je, že si daný úřad musí vyhodnotit sám, zda mu ušetření administrativy stojí za ten extra poplatek, a nedochází tedy k nadužívání tohoto institutu. V posledních letech si dokonce BBG samo vydělalo na svůj provoz. Celkem v roce 2018 vysoutěžilo zakázky za 1,62 miliardy eur a odhadované úspory činily 366 milionů eur. Tento stav je samozřejmě výsledkem několikaletého vývoje, kdy BBG muselo řešit například stížnosti, že svými požadavky diskriminuje malé a střední podniky. Což je částečně pochopitelné - když soutěžíte třeba notebooky pro úřady po celé zemi, je logické požadovat dobrou síť servisních center. Centrální nákup tedy nevyřeší vše, ale u spousty případů je jeho využití efektivnějším.

Nedělám si iluze – vytvořit něco podobného v České republice by byl běh na dlouhou trať. Vláda se již jednou rozhodla vytvořit centrální elektronický nástroj pro zadávání zakázek (nemělo jít přímo o centrálního zadavatele, pouze o platformu) a dopadlo to jako u mnoha dalších IT projektů – stát si koupil „šrot za cenu ferrari“. V návaznosti na to začaly obce a kraje využívat soukromé portály pro zadávání zakázek a tvořit si vlastní centrální zadavatele. Základní filosofií nové služby by proto mělo být, že bude (alespoň nejdříve) dobrovolná. Stát zkrátka bude muset nabídnout produkt, který bude minimálně stejně dobrý, jako ty již existující.

Další dílčí snahou státu o centralizované zadávání jsou rámcové smlouvy ministerstva vnitra na IT projekty. Ty ale bohužel končí křivením trhu a zvýhodněním několika proprietárních produktů. Kdyby celý systém fungoval lépe, bylo by možné vysoutěžit rámcové smlouvy na více IT služeb, třeba i na ty, které si konkurují. A nakupující úřad by si pak v onom e-shopu sám vybral, o který má zájem.

Ani v Rakousku se spuštění systému neobešlo bez porodních bolestí. Důležité však je, že se s nimi flexibilně vypořádali. Rád bych se tam zajel podívat a zjistil si detaily, jak systém funguje. Pokud by se totiž něco podobného povedlo v ČR, šlo by o investici, která se státu mnohonásobně vrátí.