Konec Internetu jak ho známe

Směrnice je samozřejmě rozsáhlá, ale většinu problémů přinášejí pouhé dva články. Článek 13 zavádějící autofiltry a článek 11.

Autofiltry: cenzura 21. století

Připravte se na novou realitu, kde veškerý obsah nahrávaný na Internet (youtube, flickr, github, …) bude podléhat automatickému filtru. A ten rozhodne o tom, zda obsah smíte umístit. Žádné odvolání nebude možné, protože nikdo kvůli jednotlivci nebude upravovat filtrovací algoritmy. Pokud se ve videu z vaší dovolené objeví příliš mnoho obsahu podobného jinému autorsky chráněnému obsahu, nekompromisně vás zaříznou.

Jak toho europoslanci docílili? Vždyť tohle je zcela evidentní nesmysl. Ano je, avšak jen pro lidi, kteří se někdy pohybovali na Internetu. Poslanci, zvláště pak z řad lidovců, ukázali, že stále žijí ve zcela jiném století.

Ale zpět k tomu, co nám článek 13 nařizuje. Obrací dosavadní princip. Velcí provozovate (ang. označeni ISSP¹, např. Google, uložto.cz, leteckapošta.cz, vimeo) dnes provozují jen službu a uživatel služby odpovídá za to, co jejím prostřednictvím provede. Např. pokud nahraju video na youtube, odpovídám za to já, nikoliv Google (který vlastní YouTube a zároveň je vlastněn společností Alphabet). Avšak směrnice toto otáčí. A chce, aby byl primárně zodpovědný ISSP. Je to cesta nejjednodušší šikany, protože velcí hráči neuhnou ani se nikam neschovají. Proto těmto společnostem nezbude nic jiného než nasadit právě automatické filtry. V těchto filtrech uvízne spousta autorsky chráněného obsahu, ale i spousta obsahu nepodléhajícího takové ochraně.

Možná si někdo myslí, že velcí hráči mají dost peněz a nějak to zvládnou. Ti největší opravdu ano. Budou mít přísné autofiltry, které zcenzurují téměř vše. Budou lobbovat za to, aby přesný výklad vyhovoval jejich potřebám. Ale co se stane s malými provozovateli? Ti nebudou mít prostředky na nasazení a udržování filtrů a budou muset zavřít krám. To je ale cílem mediálního průmyslu, který tuto cenzuru tlačí.

Praktickým důsledkem tohoto článku je tedy cenzura a likvidace drobných provozovatelů.

Konec odkazů

Protokol HTTP je založen na linkování původně relativně jednoduchých dokumentů. Krásně tento princip ilustruje Wikipedia. Proto je opět zcela absurdní, že by bylo odkazování omezeno. Samozřejmě je normální, že provozovatel stránky odkazovaný obsah podmíní přihlášením, ale článek 11 navrhuje něco zcela jiného. Navrhuje, že by byl autor textu odpovědný za to, co odkazuje!

Tento nesmysl prosazují evropské mediální domy, které jsou neschopné nabídnout obsah, za který by uživatelé platili. V různé míře toto již zavedlo Španělsko a Německo. Problémem je, že takto restriktivní a plošná úprava zcela jasně naruší fungování Wikipedie (ta nebude moci citovat), vědeckých článků (opět budou problémem citace), agregátorů zpráv (Google news a podobné) a služeb pro uchovávání odkazů (Pocket, Feedly apod). Jenže tyto služby jsou páteří přidané hodnoty Internetu. Opravdu neznalí a viditelně zlobbovaní europoslanci se snaží z Internetu, zázraku 21. století, udělat běžné tištěné noviny, kde banda pantátů rozhoduje o jejich obsahu.

Zvláště závažné je toto rozhodnutí v kombinaci s vlnou fake news a demagogie, které čelíme. Fake news weby samozřejmě nebudou omezovat šíření odkazů na ně. Čili tento návrh lidovců a socialistů povede k tomu, že si přečteme Sputnik news, ale odkaz na der Spiegel bude zakázán (nebo zpoplatněn).

Jak to zastavíme?

To je samozřejmě hlavní otázka, kterou si v Pirátské straně klademe. Evropský parlament jasně rozhodl. Nyní jde návrh do trialogu. V trialogu jak název napovídá, se setkávají při jednáních tři strany: poslanci Evropského parlamentu, úředníci Evropské komise a ministři nebo vysocí úředníci země, která EU právě předsedá. V průměru se koná zhruba 25 takových trialogů za týden. Čili jediný, kdo může v této chvíli přinést nový pohled, jsou národní vlády. Těm však opět dominují lidovci, kteří jsou hlavními aktéry této tragédie. Největší nadějí jsou Evropské volby na jaře příštího roku. Ty mohou změnit rozložení sil v EU, rozbít koalici eurolidovců a eurosocialistů a vnést do EU nějaký pokrok.

Kdo je za to zodpovědný

Podobná reforma nevznikla ze dne na den. Naše pirátská europoslankyně Julia Reda na problematice pracovala pilně, avšak naše frakce nemá většinu. Jak již bylo zmíněno, reforma zčásti přebírá špatnou legislativu z Německa a Španělska, kde mají velké slovo tradiční média. Když problematické články 11 a 13 prošly hlasováním výboru, tak jsme samozřejmě reagovali. Spustili jsme web zachraninternet.cz a svolali postupně dvě demonstrace. Samozřejmě jsme také informovali media, ale pro ta je to velmi složitá problematika, kterou příliš nechtějí řešit. Čestnou výjimkou je Nový deník, kde Petr Koubský situaci popsal velmi přesně. Avšak až po hlasování.

Důležité je také podívat se na konkrétní jména těch, kteří hlasovali pro tuto destrukci Internetu. V klíčovém hlasování o současné podobě článku 13 hlasovali pro zachování tito čeští europoslanci:

• Luděk Niedermayer (TOP 09, zvolen za TOP 09/STAN)
• Michaela Šojdrová (KDU-ČSL)
• Evžen Tošenovský (ODS)
• Jan Zahradil (ODS)
• Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL)

Proti byli Dlabajová, Charanzová, Ježek, Keller, Konečná, Payne, Maštálka, Poc, Poche, Kohlíček, Sehnalová, Svoboda, Štětina, Telička a dva další se zdrželi Polčák, Pospíšil.