Proč jsem se stal Pirátem?

24. 10. 2017V roce 2009 jsem se jako člen přípravného výboru podílel na založení Pirátské strany, protože jsem byl nespokojený s tehdejší politickou situací. Tuzemské politice dominoval konflikt mezi tehdy Topolánkovou ODS a Paroubkovou ČSSD, v České republice se naplno začaly projevovat dopady světové ekonomické krize a já si procházel značnou deziluzí o tom, co to znamená žít v takzvaně svobodné zemi.

Z nabídky politických stran jsem si nedokázal vybrat. Zčásti proto, že se všemi se pojily nějaké korupční či jiné kauzy, ale především proto, že jsem chtěl politickou stranu, pro kterou je nejdůležitější svoboda. A to nikoliv jen nějaká její část nebo podoba, ale jednoduše řečeno svoboda existovat. Svoboda žít takový život, který nebude za trest. Jistě se tehdy i dnes našlo mnoho politických stran, které ve svých programech hlásaly rozumné věci, avšak jejich důvěryhodnost byla zcela minimální. Občas i někdo něco prosadil, ale byla to vždy spíš jednorázová úlitba před volbami, než že by se jednalo o dlouhodobou a systematickou práci.

Liberální strany v Česku nemají moc šťastnou historii. Obecně se dá říci, že jsou Češi liberálové, ale liberálním stranám se zde příliš nedaří. A to převážně z toho důvodu, že se pod tíhou vnitřních rozporů a skandálů rozpadnou dříve, než mohou něco udělat. Obvykle to totiž byly jen politické projekty a nikoliv hnutí, které touží po boji za svůj životní styl a své osobní svobody. Avšak my, Piráti, jsme jiní. Kupříkladu já jsem příznivcem svobodné kultury, která je neustále utlačována ze strany kultury komerční, Ivan Bartoš měl přímou zkušenost s nepřiměřeným policejním zásahem na CzechTeku 2005 a řada dalších Pirátů do strany vstupovala na základě vlastních negativních zážitků se státní mocí a dalšími formami šikany. Ať už se jednalo třeba o nesmyslné obstrukce na úřadech, omezování přístupu k informacím nebo neoprávněné požadavky OSA a dalších kolektivních správců.

A právě tím se Piráti od většiny politiků odlišují. Jsme lidé, kteří zde žijí a politika si našla nás, nikoliv obráceně. Nestali jsme se politickou stranou kvůli vidině teplých místeček, nýbrž kvůli šanci na změnu poměrů v politice. Ostatně kdyby nám šlo o politickou kariéru, bylo z pozice mladých lidí mnohem snazší ji udělat v jakékoliv jiné straně.

Hned zpočátku jsme si uvědomili, co nám hrozí. Nekonečné hádky o definici svobody, odklon od původních ideálů, zákulisní vlivy, příliv kariéristů a prospěchářů a další neduhy začínající liberální strany. Zároveň jsme věděli, co je opravdovým problémem tohoto státu – korupce. Proto jsme si řekli, že to chceme dělat jinak. Nastavili jsme si mantinely a mechanismy, jak se případným korupčním tendencím efektivně bránit. Jako první jsme zavedli a dodnes silně zdokonalujeme principy transparence, které nám zaručují výrazně větší stabilitu a důvěryhodnost než jiným stranám. Příkladem je náš vlastní registr smluv, transparentní účty i účetnictví nebo třeba registr schůzek s lobbisty. Zastupitelský klub Pirátů na pražském magistrátu dokonce obdržel prestižní cenu Otevřeno za způsob, jakým vede svoji činnost.

Proto jsem se stal Pirátem. Abych mohl dělat věci jinak. Lépe.

Odkazy